Proč a kdy odstraňovat staré nátěry
Odstranění starých nátěrů a povlaků je nutné tehdy, když povrch ztratil přilnavost, praská, puchýřuje nebo je kontaminovaný. Nový nátěr nanesený na nevyhovující podklad totiž dlouho nevydrží, a proto je kvalitní příprava povrchu základem úspěchu.
K odstraňování nátěrů se přistupuje také při rekonstrukcích, kdy se mění nátěrový systém, nebo při odstraňování nátěrů s obsahem olova a jiných rizikových látek. Správný postup prodlužuje životnost nové ochrany a snižuje náklady na údržbu.
Co ovlivňuje volbu technologie
Volba technologie odstraňování povlaků závisí především na složení vrstvy, jejím stavu, tloušťce a přilnavosti a na materiálu podkladu. Jiný postup se zvolí na oceli, jiný na betonu a jiný na citlivých nebo tenkostěnných konstrukcích.
Staré povlaky mohou obsahovat nebezpečné látky, jako je olovo nebo chrom. Jejich přítomnost ovlivňuje nejen zvolenou technologii, ale i nakládání s odpadem, protože uvolněný materiál se pak řadí mezi nebezpečné odpady.
Metody odstraňování nátěrů
Mezi nejčastější metody patří vysokotlaké vodní tryskání, abrazivní tryskání neboli pískování, mechanické čištění kartáči a frézkami a chemické odstraňovače. Každá metoda má své výhody a limity a žádná není univerzálně nejšetrnější.
Vodní paprsek je šetrný k povrchu a omezuje prach, ale na oceli obvykle nevytvoří kotevní profil. Pískování naopak vytvoří profil, ale produkuje prach. Mechanické metody jsou přesné, ale pomalejší. Rozhodující je vždy konkrétní zadání a specifikace nového systému.
Kontrola výsledku a bezpečnost
Po odstraňování nátěrů se povrch kontroluje podle specifikace nového nátěrového systému. Hodnotí se vizuální čistota, přítomnost prachu, rozpustných solí, dosažený profil a případná blesková koroze.
Povrch je nutné chránit před nadměrným úbytkem materiálu, aby nedošlo k poškození podkladu. Zbytky a uvolněný materiál se vždy zachycují jako odpad a nakládá se s nimi podle předpisů. Výsledkem je čistý a správně připravený povrch pro nový nátěr.